Barák nejen o reprezentaci a červené kartě na Euru. ‚Nechávám si dveře otevřené všude,‘ řekl záložník
Českou fotbalovou reprezentaci čeká druhé utkání v elitní skupině Ligy národů, v Edenu ve tři čtvrtě na devět přivítají Anglii. Dění kolem reprezentace sleduje také Antonín Barák, který odehrál v českém dresu 44 zápasů, ten poslední před dvěma lety na evropském šampionátu.
Jak to máte s reprezentací? Poslední zápas na Euru 2024, reprezentační konec kariéry jste ale neohlašoval.
Neohlašoval. Zjednodušeně nejsem ten typ, co by něco říkal, protože vím, že u mě se to často mění. V jednu chvíli to člověk cítí nějak, pak za nějakou určitou dobu mohou nastat změny a člověk by potom rozhodnutí litoval. Myslím, že oficiálně reprezentační kariéru nikdy neukončím. Ukončím až tu svoji profesionální kariéru jednoho dne, ale prohlašovat, že skončím v nároďáku, to asi ode mě neuslyšíte.
Chápu to tak, že jsou vaše dveře do reprezentace otevřené?
Já je nechávám otevřené. Já si nechávám dveře otevřené všude, přijde mi hloupé je někde zavírat. Alespoň u mě, protože vím, že jsem to párkrát v životě udělal, nejenom ve fotbale, a potom mě to zpětně mrzelo.
Nemám rád tu mediální stránku. Nejsem člověk, který by se rád někde ukazoval. Mám rád svoje soukromí. Nechci se úplně prezentovat, po dlouhé době dávám nějaký rozhovor.
Mám rád svůj klid a nemám rád tyhle věci říkat na veřejnosti, protože pak je zbytečně kolem toho diskuse a člověku se to nemusí vrátit v dobrém. Kolikrát mě to i mrzelo, když jsem něco takového řekl, takže radši nic neříkám.
Čtěte také
Národní tým převzal zahraniční kouč Santi Denia. Proběhl z jeho strany k vám nějaký kontakt? Čekal jste vůbec, že se ozve?
Ne, kontakt neproběhl a nečekal jsem. Život mě trošičku naučil, že nic nečekám. Když něco přijde, tak jsem za to hrozně rád. Hrozně si toho vážím, když si na mě někdo vzpomene. Na druhou stranu jsem to nečekal a ani neřešil.
Jediný kontakt, který proběhl, je trošičku sranda. Přes léto jsme byli s rodinou v Česku a já přestoupil do Apoelu, tak někdy začátkem září, kdy byl oznámen i nový realizák reprezentace, tak asistent trenéra dával syna trénovat na Duklu, kde taky trénoval můj nejstarší syn pod mým tátou.
Bavil se tam asistent trenéra reprezentace s mojí manželkou, to byl jediný kontakt, který mezi námi proběhl. Se mnou osobně nikdo nemluvil.
Červená karta
Vaším posledním reprezentačním zápasem tak zůstává ten z Eura 2024. Poslední zápas ve skupině s Tureckem 1:2, Antonín Barák červená karta ve dvacáté minutě. Když se to takhle řekne, jak moc silnou emoci to ve vás vyvolává teď po více než dvou letech?
Vždycky to vyvolá tu negativní emoci. Lhal bych, kdybych řekl, že teď se tomu směju. Není mi to ani jedno. Měl jsem to v sobě, že bych nerad končil reprezentační kariéru tímhle zápasem. Je možné, že to byl můj poslední reprezentační zápas, to se nedá nic dělat, jsou horší věci na světě. Beru to tak, jak to je.
Samozřejmě mě to mrzí, určitě jsem si to představoval jinak. První Euro, které jsem měl možnost absolvovat s nároďákem po covidu v roce 2021, zanechalo ve mně hrozně pozitivních zážitků, tak jsem se na to druhé těšil. I po té době, kdy jsem v nároďáku nebyl. Když tam nastoupil pan Hašek, tak mi dal šanci, ukázal na mě a cítil jsem se skvěle.
Bohužel se to Euro seběhlo hrozně blbě. Asi to tak mělo být. Takže to nedopadlo, ale i dnes mě to nějakým stylem mrzí. Bolí to mnohem míň, čas tomu pomohl.
Aktuálně je vám 31 let, v prosinci vám bude 32. Sledoval jste v létě fotbalové mistrovství světa? S jakou emocí, když tam hrál český národní tým?
S velkým očekáváním. Na první zápas jsem vstával, těšil jsem se na to. Nedopadlo to úplně tak, jak jsme chtěli, ale já nejsem úplně zastáncem výsledků. V dospělém fotbale jde jenom o výsledky, ale na druhou stranu mi vždycky záleželo i na tom, jak se člověk na hřišti prezentuje, jak se prezentuje tým – a to bohužel nebylo dobré.
Mrzelo mě to a cítil jsem i takovou pachuť od fanoušků nebo společnosti v Česku. Místo toho, abychom si to mnohem víc užili, tak to bylo celé takové nešťastné, nepovedené a nevyšlo to.
