Vzpomínky na mistrovský titul s Energií, myšlení gólmana a koučink. Poslechněte si Lukáše Mensatora v Čisté hře

Martin Procházka s reportérem Petrem Tomáškem v dalším vydání Čisté hry vyrazili do Karlových Varů. S trenérem Martinem Barčákem probrali progres Jakuba Fleka v mládežnických kategoriích. S koučem brankářů u Energie Lukášem Mensatorem pak zavzpomínali na nejslavnější období západočeského celku, ale také na současné trendy právě u brankářů. Poslechněte si hokejovou talkshow.

Pane Barčáku, jak vzpomínáte na Jakuba Fleka, kterého jste vedl v Klatovech někdy před dvanácti, třinácti lety?

Jakub už v podstatě nehrál hokej a problém byl v tom, že hrál už jenom florbal. Po příchodu do Klatov jsem chtěl trénovat starší kluky a bylo jich ta hodně málo. Byla tam vytvořená partička kluků z jeho ročníku, kterou nikdo moc trénovat nechtěl, protože to byli opravdoví výtečníci. Jakub k nim patřil. Pak mě přemluvili, abychom ho vzali. Nastavili jsme si pravidla, že budou pracovat, chovat se slušně, ale já je tenkrát musel vzít, protože jsem tam měl šest hráčů a nic jiného mi nezbývalo. Vzal jsem ho, začal sekat latinu a dělal co měl. I když z prvních dvou tréninků jsem ho vyhodil, protože ještě neměl správně nastavené chování. Až s pomocí jeho táty, který byl jeho velkou oporou, jsme to tam nějak správně nastavili. Pak se postupně začaly ukazovat jeho přednosti, kterými byla rychlost, zakončení a střela.

Až když jsem ho pak vnímal v ostatních týmech, tak jsem zjsitil, že byl velmi silnou osobností v kabině. Začal vyhrávat kanadské bodování a já věděl, že není potřeba ho držet v Klatovech a že se musí posunout dál. V Plzni už ho nechtěli, tak jsem ho nabídl do Karlových Varů. Domluvil jsem se s Karlem Mlejnkem, který to tam tehdy trénoval, aby ho vyzkoušeli na turnaji v Rakousku. Střídavě pak působil ještě u nás, ale už i v přípravě s Karlovými Vary. Začal hrát až překvapivě dobře, Karlovy Vary mu daly kvalitu v ostatních hráčích, v organizaci, což jsem mu já v Klatovech dát nemohl. Pak už si to všechno vybudoval sám.

Jste s Jakubem ještě ve spojení?

Ano, máme dobrý vztah. I když jsem po něm chtěl nějaký lístek na mistrovství světa v hokeji, ale to neklaplo. Snad se to ale ještě někdy podaří. Občas si voláme.

Lukáši Menstatore, jak jste si v minulém týdnu užil vzpomínkový zápas k výročí 15 let od zisku titulu Karlových Varů?

Byla to povedená akce. Zpočátku jsem si nemyslel, že se nás sejde tolik, kolik nás tu nakonec bylo. Setkáni s klukama a po utkání i s jejich rodinami mě potěšilo. Šlo o velice povedenou akci.

Čtěte také

Patřil jste k malým brankářům. Jakým směrem se to ubírá teď?

Mám štěstí, že se pohybuji dlouhodobě u mládežnických reprezentací a trend se ubírá tak, že kluci, kteří jsou draftovaní, tak mají 185 centimetrů a víc. Je to až k neuvěření, jak se to posunulo. Když se podíváte na gólmany v extralize, tak už moc malých kluků nevídáte. Bude to možná znít vtipně, když budu někomu radit, protože jsem malý brankář. Každopádně tendence, aby se vyzdvihovali větší gólmani, tu jsou.

Říkali vám někdy Terminátor?

To je normální. Všechny děti si myslely, že Mensator je přezdívka. (smích)

Jak se to tehdy povedlo, že jste hráli v letech 2008 a 2009 dvakrát za sebou finále a druhý rok i vyhráli titul?

Je to srandovní příběh, když to řeknete před někým, kdo má klubovou historii jako Sparta, Kometa Brno, Litvínov nebo Plzeň. Když řeknete, že jsme udělali dvakrát play off a jedno zlato a jedno stříbro, tak je to malý zázrak. Čerpali jsme z toho, že jsme měli skvělou partu. Také jsme neměli, co ztratit. Nikdo od nás nic nečekal. Obě dvě sezony jsme ve čtvrtfinále narazili na Litvínov, kde hrál Reichel, Šlégr a top hráči. Vždy jsme do toho šli, že jsme si uhráli, co jsme měli a že můžeme jen překvapit. V semifinále se nám pak zadařilo i proti Českým Budějovicím a Spartě, třeba před sedmým rozhodujícím zápasem jsme si řekli, že máme splněno a když vyhrajeme, bude to fajn. Sparta byla pod daleko větším tlakem.

Svěřil jste se, že třicet minut po zisku titulu už vám v hlavě šrotovalo, že to bude v další sezoně těžší..

To byla moje negativní stránka. Všem mládežníkům se teď snažím vštěpovat to, aby takhle nepřemýšleli. Když jsme jeli na zápas na Kladno, tak už jsem byl vystresovaný, jak bude Prochy nahrávat Patýsovi a já už to řešil někde u Krušovic.. Musíme žít tady a teď, reagovat na aktuální vývoj zápasu a nesvazovat sám sebe už tři hodiny před duelem.

Čtěte také

Jak jste zvládal play off vůbec dochytat, když se vám do hlavy vkrádaly tyto negativní myšlenky?

Pořád se učíme. V současnosti je velký důraz kladen na fyzickou přípravu, ale o to větší by měl být ještě na psychickou. Zvlášť u specifické role, kterou brankář je. Je to individuální sport v týmovém a kluk je tam šedesát minut sám. Na střídačce si můžete něco vyříkat, dostat ze sebe emoce, ale v bráně je to jiné.

Určitě ale přišly i situace, kdy jste se dostal do laufu a užíval jste si to extrémně, ne?

Flow, které je často zmiňované. Dostanete se do zóny, kdy vám přijde, že čas vůbec neběží a vše je automatické. Je obdivuhodné se do té situace dostat.

Ve Varech jste vytvořil velice úspěšnou brankářskou dvojici s Lukášem Sáblíkem. Je hodně důležité, aby si gólmani sedli především lidsky?

Určitě. Jestli jsem já měl metr sedmdesát a Sáblo skoro dva metry, tak to tady pan Vaněk vždy perlil, když se objednávaly dresy a musel vzít jednu velikost. Lukáš byl skvělý parťák. Potřebuješ mít konkurenci a aby ti nikdo nepodrážel nohy. Myslím, že i v současnosti nevraživost v hokejových kabinách není.

Jak se stavíte k tomu, že se v moderním hokeji dost často střídají brankáři i během sezony?

Z vlastní zkušenosti vím, že nejlepší sezonu jsem v extralize měl, když jsem z 52 zápasů odchytal 49. Bylo ti dobře, ale měl jsi třeba i horečku, tak jsi pořád chytal a nabíral díky tomu fyzickou kondici i během zápasů. Člověk se prostě cítí lépe, když je v zápasovém rytmu. 

V Mladé Boleslavi tři roky zpět si to vybavuji v roli trenéra brankářů, že jsme je točili a třeba chytali tři zápasy v řadě, pak dvě utkání chytal druhý gólman... V poslední sezoně už jsme se snažili, aby udělali šňůru třeba šesti, sedmi zápasů a pak si odpočine. Úplně nám to ale nesedělo.

Samozřejmě tady s Dominik Frodlem ve Varech je situace jiná. Je to jasně daná jednička. Věřím, že bude zdravý, bude se cítit skvěle a  budeme na to reagovat případně.

V Karlových Varech působíte jako trenér brankářů a zároveň jste vedoucím týmu. Jak to jde kombinovat?

V dnešní době už se to děje poměrně často. V extralize nás takto funguje víc. Přes léto je fajn, že na organizační věci máte víc času. Když se pak rozjede soutěž, tak už je to docela na limit. Vše si ale člověk může předpřipravit nyní a lze to pak všechno stíhat. Je to vše o zkušenostech, Jarda Kameš v Třinci by podle mě mohl povídat.

Fungujete zde s novým trenérským štábem s Pavlem Paterou a Davidem Moravcem. Jak to vzniklo?

S vedením jsem komunikoval už během sezony a věděl jsem, že se sem budu vracet. Jsem rád, že se Pavel Patera a David Moravec dohodli na spolupráci a těší mě, že můžeme v trojlístku fungovat. Mám z toho dobrý pocit a věříme, že kluky dobře připravíme na sezonu. Teď máme poslední týden přípravy a věřím, že kluci budou dobře nachystaní.

Vzpomenete si na hokejisty, které jste neměl rád a měl jste proti nim špatnou úspěšnost?

Asi kluci ze Zlína, hlavně Petr Leška. V trestných stříleních to je specifické. Záleží na tom, zda jede hráč jako první nebo pátý. Vždy se mě Venca Skuhravý ptal, zda chceme jet první nebo druzí. Říkal jsem, že ten kdo jede jako desátý, tak je pod velkým tlakem. Chtěl jsem, abychom jezdili jako první, protože ten kdo pojede jako pátý od soupeře, tak gól dát musí. Je to hodně individuální. Měli jsme tu také období, kdy se nám také dařilo na nájezdy.

Jak to bylo s draftem Lukáše Mensatora do Vancouveru? Má brankář proti útočníkovi větší šanci při trestném střílení nebo samostatném úniku během hry? Uslyšíte od trenéra gólmanů Karlových Varů.

Čistá hra Martina Procházky každé úterý na Radiožurnálu Sport

Související